Bylo to...

2. září 2013 v 22:35 | Ness |  Básničky
Tuhle básničku, i když asi není moc povedená, bych chtěla věnovat jednomu člověku, který pro mě moc znamená i když to neví a asi už nikdy vědět nebude. Byla to chyba a za chyby se platí. Ale každá chyba má někdy svůj konec, ne? A ty bys' to mohl vědět ze všech nejlíp...


Bylo to štěstí,
Byla to moc.
Něco to věstí,
byla to noc.

Noc dlouhá a plná bolesti,
jak krása lámající obraz,
však schovávající staré lsti
jak padájící temná sráz.

Obrázky jednoho pravého přítele,
jenž leskli se v odrazu rybníka,
kdo zahřeje po duchu i po těle
ale přitom nikoho nesvlíká.

Možná že nevinné se zdály ty lži,
ale krásné jako kvítko orchideje,
do malého děťátka se tupě vžít
a bití srdce skrývat do naděje.

Modré oči hluboké jak moře,
v touze pravdu svou si najít
vystřídaly už kdejaké lože
však jejich bolest se nedá smít.

A to malé tupé děťátko,
schovávané pod kůrou dospívající
se tiše a jen nakrátko
dopustilo chyby vnebe volající.

Teď jen samo lituje,
že zradilo přítele pravého.
padající do hluboké tůje
opouští rozumu svého.

Přálo by si vrátit čas,
a vzít zpět svá hrubá slova,
však pro nikoho z vás
nic nejde dělat znova.

Odčinit nejde své hříchy,
ale přátel pár snad udobřit by šlo,
když připustí si duší z pýchy,
která nepáchala všechno to zlo.

Nečekám, že odpustíš mi.
Můj drahý příteli
však pohled tvůj, co padá do tmy
přála bych si viděti.

Nemám žádná vzácná slova,
ani dary pro tebe odpustné,
však prosím tě zas a znova..


Odpusť mi a vrať se zpět.
Nechci víc než strohé přátelství a pohled tvůj, aby nebyl nenávistný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama